Koupě ojetiny je do velké míry založená na důvěře. Jenže co když prodávající není skutečným majitelem vozidla, a ani to není tím autem, za které jej vydávají? Zatímco tachometr stočí kdejaký amatér, zkušení podvodníci mají v rukávu i úplně jiné triky. Co jim při „čachrech“ s auty mnohdy pomáhá je prodej auta v komisi, tedy prodej cizího auta na základě plné moci.
Komisní prodej ojetin může mít dvě podoby, princip je ale stejný – kupující nejedná přímo s majitelem vozu, ale se zprostředkovatelem jeho prodeje. Tím může být i malý autobazar, který za poplatek ze strany majitele zahrne vozidlo do svojí nabídky. Bazar za ně přitom žádným způsobem neručí, jeho nepoctivý provozovatel vlastně ani nemusí řádně ověřit původ vozu, natož jeho technický stav. Některé kupující navíc ani nenapadne, že auto nekoupili od bazaru, ze kterého si je odvezli. Zjistí to až při pečlivém prostudování smlouvy často poté, co se na autě projevila skrytá závada a vůz chtějí reklamovat.
Riziko jakýchkoliv potíží bývá ještě vyšší, pokud je zprostředkovatelem fyzická osoba. Třeba se tváří jako hodný strejda, který pomáhá auto prodat příbuznému, ve skutečnosti ale jde o překupníka nebo až příliš podnikavého automechanika. Kupující pak může mluvit o štěstí, pokud je zaručeně nebouraná fábie „jen“ svařená ze tří různých vozů či má o 50 tisíc stočený tachometr. V horším případě totiž ona fábie stále patří svému původnímu majiteli, který o ničem neví, protože ji komisní prodejce nabízel s padělanou plnou mocí. Anebo je vlastník vozu s prodejcem naopak spolčený a v momentě, kdy kupující převede peníze, se po obou slehne zem.
„Ať je komisní prodej realizován přes bazar či fyzickou osobu jako prostředníka, vždy platí, že pokud se vyskytne problém a původní majitel přestane komunikovat, reklamace je fakticky nemožná. Vrácení peněz či úhradu nutných oprav můžete nanejvýš vymáhat soudně, tedy pokud jste ochotni investovat třeba i násobek vzniklé škody do právního zastoupení a čekat měsíce či roky na rozsudek,“ varuje Karolína Topolová, generální ředitelka skupiny AURES Holdings, provozovatele sítě autocenter AAA AUTO.
Při klasickém prodeji „na ulici,“ tedy napřímo mezi fyzickými osobami, dochází často k podvodům založeným na falešné identitě, totiž automobilu. Prodávající například dá k dispozici jen neúplnou dokumentaci, z níž se kupující nedozví, že je na vůz uvalena exekuce, je v majetku rozvádějících se manželů nebo jej vlastní leasingová společnost. Někteří podvodníci pak certifikáty a výpisy dokládající historii vozidla rovnou falšují, anebo si například pořídí prázdnou servisní knížku, kterou zaplní fiktivními záznamy o pravidelném servisování.
„Některé údaje sice lze ověřit online, ale kdo chce jít najisto, obrátí se na renomovaného prodejce, v němž všechny vozy pečlivě prověřuje tým zkušených automechaniků. A především takový bazar nabízená vozidla vlastní, takže pokud se nějaká vada přece jen projeví, nový majitel ji může velmi snadno reklamovat nebo auto dokonce vyměnit,“ radí Karolína Topolová a dodává: „Podvést kupujícího o 30 nebo 50 tisíc se vyplatí jednotlivci nebo malému prodejci, velkému prodejci ale takový podvod nestojí za ztrátu dobrého jména a vlastně ani za námahu.“
