Zdroj: Pixabay
Trh s ojetými vozidly v České republice a na Slovensku přináší zajímavé srovnání cen, statistik i nešvarů. Zatímco u nás si za ojetiny připlatíme, na Slovensku roste cena rychleji a v Česku zase častěji narážíme na stočené tachometry. Jak dopadlo detailní srovnání obou trhů očima společnosti Cebia?
Česko versus Slovensko. Kde se prodávají lepší ojetá auta a vyplatí se vůbec vyrazit za nákupem k našim východním sousedům? Odpověď na tuto otázku rozhodně není jednorozměrná, protože každý z těchto trhů disponuje svými vlastními specifiky. Hluboký vhled do toho, jak se tyto dva světy ojetých vozů lišily v první polovině letošního roku a kde na kupující číhalo nejvíce nástrah, přinesla podrobná analýza společnosti Cebia, která se dlouhodobě specializuje na prověřování historie a fyzického stavu ojetých aut.
Kupující pochopitelně zajímá především cenovka. Ta byla letos, stejně jako v předchozím roce, o něco vyšší v České republice. Je však nutno podotknout, že se bavíme o průměrné prodejní ceně, což automaticky neznamená, že identický model se shodným stáří a motorizací vyjde dráž vždy jen u nás. Rozdíl navíc nebyl nijak dramatický. Průměrná cena ojetého vozu v Česku dosáhla na 312 000 korun, zatímco na Slovensku se zastavila na 12 400 eurech. Zda se případný dovoz ze Slovenska vyplatí, tak silně ovlivňuje aktuální kurzovní lístek a poměr eura vůči české koruně.
I když jsou automobily v tuzemsku v průměru nepatrně dražší, jejich cenovka letos nerostla tak zběsile jako na Slovensku. Zatímco v České republice poskočily ceny ojetin meziročně o 4,7 procenta, na Slovensku zaznamenali skok o 7,8 procenta, což v peněžním vyjádření představuje nárůst o 900 eur. Pro představu, v Česku šla průměrná cena nahoru o 14 000 korun.
Za mírným cenovým rozdílem přitom nestojí odlišný věk vozového parku, protože ten byl v obou státech takřka identický a meziročně dokonce klesl. V Česku se ojetiny prodávaly s průměrným stáří 9,54 let, kdežto na Slovensku to bylo 9,45 let. Rozdíl ve stáří tak činil pouhý jeden jediný měsíc, přičemž na levnějším Slovensku byla auta v průměru o tento měsíc mladší.
Zajímavé zvraty přináší pohled na průměrný nájezd kilometrů, který tradičně prodejní cenu ovlivňuje. V České republice se vozy prodávaly s průměrnou porcí 142 000 kilometrů na tacho, zatímco na Slovensku ukazovalo počitadlo v průměru 151 000 kilometrů. Slovenská auta se tak častěji ocitla nad psychologickou hranicí 150 000 kilometrů. Zatímco u nás průměrný nájezd meziročně klesnul o 3 000 kilometrů, na Slovensku naopak o 2 000 kilometrů vzrostl. To ovšem neznamená, že bychom v Česku jezdili méně. Naopak to děsivě poukazuje na fakt, že se v tuzemsku mnohem častěji a masivněji stáčí tachometry, a tuzemští zájemci by tak měli být extrémně obezřetní.
Zatímco na Slovensku vykazuje jakoukoliv manipulaci s počitadlem kilometrů zhruba 17 procent prověřovaných aut, v Česku se tato varovná míra nebezpečně blíží ke 30 procentům. Platí přitom železné pravidlo, že stáčení tachometrů je nejčastější u aut importovaných ze zahraničí. A právě dovozy hrají v Česku čím dál prim.
V tuzemsku bylo za letošní rok nově zaregistrováno 80 084 ojetých osobních automobilů přivezených z ciziny, což představuje meziroční nárůst o 10,4 procenta. Oproti tomu na Slovensku dovozy naopak o 1,8 procenta oslabily a zastavily se na čísle 28 215 vozidel. Na Slovensko se tak letos dovezlo jen 35,2 procenta aut v porovnání s českými přírůstky, přičemž v předchozích letech se tento podíl obvykle pohyboval kolem 40 procent.
Co se týče samotných značek, v Česku dominují vozy Škoda, které tvoří 24,6 procenta z dovezených ojetin, následované Volkswagenem s 20,9 procenta. Na třetí místo se letos probojoval Mercedes-Benz s 5,14 procenta, a to primárně kvůli poklesu podílu fordu na 5,12 procenta, který se propadl na čtvrtou příčku. Pátou pozici obsadilo BMW. Na Slovensku se naopak dovezlo nejvíce vozů Volkswagen s 21,53 procenta, které těsně přeskočily Škodovku s 21,39 procenta. Třetí příčku obsadila Audi, za níž následovala BMW a Mercedes-Benz. Německé prémiové značky BMW a Mercedes-Benz přitom na Slovensku dosáhly vyššího podílu mezi dovozy než v Česku.
Když se podíváme na strukturu celého trhu, český trh s ojetinami je o poznání méně diverzifikovaný. Deset nejprodávanějších modelů zabírá na Slovensku 24,6 procenta trhu, zatímco v Česku je to plných 32,3 procenta. Českému trhu naprosto vévodí mladoboleslavská automobilka a celý koncern Volkswagen. Vozy Škoda v čele s neohroženou Octavií obsadily hned šest pozic v top desítce, Volkswagen přidal další tři místa a osmé místo ukořistil Hyundai i30. Na Slovensku drží Škoda čtyři pozice v top desítce, přičemž královnou zůstává rovněž Octavia. Volkswagen zabral tři místa, šestou pozici obsadila Kia Ceed, sedmou Hyundai i30 a desátou Audi A6. Celkově ovšem na slovenském trhu mírně pokleslo zastoupení prémiových a luxusních vozů, které tam bývalo v poměru k velikosti trhu tradičně silnější.
Výrazné rozdíly panují také v preferencích pohonných hmot. Zatímco v Česku už od třetího kvartálu loňského roku převládají benzinové motory, na Slovensku dál kraluje nafta. I na Slovensku ale dieselové agregáty meziročně ztratily 3,2 procentního bodu a jejich podíl činil 51,9 procenta, kdežto v Česku tvořila nafta 44,3 procenta trhu. Benzinové vozy dosáhly na Slovensku na 39,4 procenta, zatímco v Česku sahají po polovině trhu s 47,6 procenta. Elektromobily ukrojily v Česku větší díl koláče než na Slovensku, konkrétně 3,7 procenta ku 3,2 procenta, a to hlavně díky silnějším dovozům ojetých elektromobilů. Na Slovensku jsou naopak populárnější hybridy s podílem 4,2 procenta oproti českým 3,2 procentům, byť u mild-hybridů bývá statistické vykazování paliva často zkreslené uváděním čistého benzinu či nafty.
Zbarvení karoserie odráží odlišný vkus řidičů. V Česku se nejčastěji prodávají šedá auta, zatímco na Slovensku vedou bílé vozy, které jsou v Česku hned na druhém místě, kdežto na Slovensku patří šedé barvě stříbrná příčka. Třetí místo v obou zemích svorně patří elegantní černé.
Pozornost přitahuje i údaj o počtu předchozích majitelů. V Česku se 44 procent aut prodávalo s tvrzením, že jde o vozy po prvním majiteli. Na Slovensku to bylo 33,9 procenta, což sice představuje nižší podíl, ale meziročně to narostlo o necelé tři procentní body. V obou zemích se však v tomto ohledu masivně lže, aby prodejci auto vizuálně zatraktivnili, urychlili prodej a odradili zákazníky od hloubkového prověřování historie. Falešná informace o jediném majiteli přitom dokáže cenu auta uměle vyšroubovat o 3 až 5 procent. Na Slovensku se takto bájí u necelé poloviny takto označených aut, v Česku je tento nešvar ještě rozšířenější.
Samotná doba prodeje ukazuje, že v Česku se ojetiny točí o něco pomaleji. V prvním pololetí se u nás auta prodávala v průměru 70 dnů, zatímco na Slovensku mizela z autobazarů za průměrných 64 dnů. V obou státech se přitom průměrná doba inzerce meziročně protáhla o tři dny.
Největším a nejnebezpečnějším nešvarem na obou trzích však zůstává zatajování vážných havárií a poškození. Nejde jen o kosmetické vady, ale o totální škody, kdy pojišťovna vyhodnotí opravu jako ekonomicky nerentabilní. Taková vozidla končí v aukcích, jsou levně spláchnuta dohromady pomocí neoriginálních dílů či prvků z jiných vraků, přičemž drahé airbagy v nich často chybí úplně, protože kupující to sám neprokoukne. Tyto vraky fatálně ohrožují bezpečnost silničního provozu a navíc bývají bezohledně nadhodnocené.
