Auto, kterému chybí kus palubní desky nebo výplň dveří. Automobil, z něhož je po nastartování pojízdná plynová komora, protože černý dým ze spálené nafty jde rovnou do kabiny. Další, kterému z výfuku chlístá voda a olej. Jiné, které v Kanadě odepsali po vážné havárii do šrotu. Anebo kousek, který byl během dvou let dvakrát účelově přepsán, aby nevyšlo najevo, že jeho majitel je v insolvenci, nebo jiný s hned dvakrát stočeným tachometrem. To nejsou aprílové vtipy, ale realita, s níž se denně setkávají výkupčí největší středoevropské sítě prodejců ojetých vozů AAA AUTO. Podobných smutných příběhů zaznamenávají v „Áčkách“ desetitisíce – ročně na výkupní pobočky dorazí přibližně 240 tisíc aut. Z nich ovšem vykoupí pouze 80 tisíc, tedy třetinu.
A nemusí jít pokaždé o podvod. „Tuning sice není trestný čin, ale za některé kousky bych naděloval pár let vězení natvrdo. To, když se potká rez tuning, kreativní práce s lepící páskou a absence vkusu při nalepování doplňků třeba s motorem, který plave v oleji natolik, že konzervuje i přední nápravu. Přesně takový VW Golf jsme nedávno nevykoupili v Jihlavě,“ říká výkupčí tamní pobočky AAA AUTO Jiří Bobrovský.
Podle Petra Vaněčka, generálního ředitele skupiny AURES Holdings, která sítě autocenter AAA AUTO a Mototechna provozuje, ovšem většina případů jakýkoli humorný nádech postrádá. „Je opravdu neuvěřitelné, co se nám někdy snaží lidé nabídnout. V naprosté většině případů to nebývají běžní motoristé, ale pokoutní obchodníci, kteří se takto snaží živit. Proto také sítem našeho výkupu neprojde přes 60 procent nabízených aut. Nejsmutnější je fakt, že nevykoupená auta pak končívají v běžné inzerci jako pasti na naivní kupce.“
Na výkupní pobočky AAA AUTO běžně přijíždějí auta, která pojišťovny odepsaly coby totální havárie s takovou škodou, kterou se nevyplatí opravovat. Na trhu je ovšem dost šikulů, kteří auto dokážou „zbastlit“ tak, že na první pohled vypadá hezky a nedotčeně. „Odborník to samozřejmě pozná, takže takové vozy bez milosti odmítáme. I když auto může vypadat na první pohled normálně, jeho bezpečnostní parametry jako torzní tuhost karoserie, asistenční systémy a řídicí jednotky bývají nenapravitelně poškozené. To se pak fatálně projeví při případné nehodě. Takovým autem opravdu jezdit nechcete,“ varuje Petr Vaněček.
Typickým případem „bazarnické pasti“ byl před pár dny devět let starý Hyundai i30 s motorem 1.6 CRDi 81 kW a nájezdem 150 tisíc kilometrů, na první pohled hezký reprezentant typické české ojetiny, fajn parťák do rodiny. „Ve skutečnosti toto auto v roce 2025 odepsala pojišťovna jako totální škodu, navíc předtím mělo další tři menší opravy. Na motoru navíc protékaly vstřiky, na volnoběh se třásl a na každé nápravě byly jiné pneumatiky – vpředu letní, vzadu zimní. To bylo v březnu ještě nelegální, a nedoporučujeme to ani v létě. Vychytralý pražský kšeftař poslal s autem na výkup svou manželku, a to co nejdál od Prahy. Dojela na naši pobočku do Českých Budějovic, kde samozřejmě neuspěla,“ popisuje konkrétní případ šéf Áček.
Dalším podobným případem byla Škoda Octavia II. generace ve verzi RS z roku 2007, s výkonným benzinem 2.0 TFSI (147 kW), nájezdem pouhých 167 523 kilometrů, v krásném modrém laku. Kdo by ji nechtěl? Třeba výkupčí na pobočce AAA AUTO v Chomutově, kde zjistili, že motor má najeto kvalifikovaným odhadem 280 tisíc kilometrů a je těsně před smrtí, a to až tak, že z výfuku „lítá“ olej. Mělo i další skryté vady, třeba silnou korozi, zkrátka bylo „zralé na magnet“ – ten, co auta pouští do lisu na vrakovišti. „Zákazníkem byl přitom seriózní šedesátiletý pán, který si chtěl loni v létě udělat radost rychlejším autem. Koupil ho na inzerát od člověka, který ho dovezl z Německa. Technice nerozumí, a že je něco špatně, poznal až za pár měsíců, prodejce už ale nedohnal. Od nás chtěl dostat alespoň 80 tisíc korun, aby se mu něco vrátilo z původně investovaných 170. Bohužel jsme ho museli odmítnout,“ říká Petr Vaněček.
To však ještě není konec příběhu. Ještě téhož dne večer se auto objevilo v jednom z chomutovských bazarů – a také na inzertním portálu – s popisem „motor i karoserie ve výborném stavu“ a s cenovkou 120 tisíc korun. Prodejce se identifikoval jako tečka… Auto v nabídce stále čeká, vidělo ho už 1220 lidí – zájem je tedy hodně velký. Stejně jako bude velké následné zklamání nešťastného kupce.
A co podle Petra Vaněčka v takových případech na sto honů křičí „jsem podezřelá nabídka“? „Nejdůležitějším signálem je cena. Pokud je tak výhodná, že se jí nedá odolat, je jasné, že půjde o nějakou nekalost. Proč by někdo prodával výrazně pod cenou, když by mohl dostat víc?“ dodává Petr Vaněček.
Některá problémová auta se na inzerát skutečně prodají. Následně se je nešťastní zákazníci snaží reklamovat, většinou neúspěšně, tihle podvodníci v tom umějí chodit. Případné soudní spory jsou drahé a zdlouhavé. Přitom stačí poměrně málo: vybírat u velkých, léty prověřených obchodníků, kteří se takovýmto pastem umí vyhnout. „Opravdovou záruku dostanete jenom v renomovaném autocentru, které má robustní záruky, profesionální reklamační oddělení, při koupi nabízí pojištění technického stavu i právní záruky,“ uzavírá Petr Vaněček.
