Japonská automobilka Toyota dokazuje, že její legendární principy řízení výroby fungují i mimo montážní haly. V prefektuře Kagošima zavádí metody kaizen do chovu prasat, kde úspěšně šetří čas, snižují fyzickou náročnost práce a optimalizují každodenní logistiku.
Japonská automobilka Toyota ukazuje světu, že principy řízení výroby nesoucí hrdé jméno kaizen rozhodně nemusí fungovat jen na blýskavých montážních linkách. V největším japonském regionu produkujícím vepřové maso totiž pomáhá tamním zemědělcům zavádět metody důvěrně známé z automobilového průmyslu, jak informuje web toyotatimes.jp.
Automobilové know-how v živočišné výrobě
Přímo v japonské prefektuře Kagošima začal speciální tým automobilky aplikovat slavný Toyota Production System, tedy osvědčený systém řízení výroby založený na nekompromisním odstraňování plýtvání, důsledné standardizaci práce a hlavně na neustálém průběžném zlepšování, které je na celém světě známé pod pojmem kaizen. Celý tento odvážný krok má naprosto prozaické důvody, neboť dnešní živočišný sektor čelí obrovským problémům, mezi které patří rostoucí náklady, akutní nedostatek pracovníků, postupné stárnutí zaměstnanců, vysoká fyzická náročnost práce a v neposlední řadě také specifická zdravotní rizika spojená s chovem zvířat.
Boj proti tradici a hlášce, že se to tak vždycky dělalo
Jednou z vůbec největších překážek v celém procesu přitom nebyly chybějící technologie, ale hluboce zavedené pracovní návyky. Podle lidí přímo zapojených do tohoto unikátního projektu se totiž celá řada postupů v zemědělství předává tou nejtradičnější metodou, tedy stylem dívej se a uč se. Zkušený pracovník sice přesně ví, jak konkrétní úkol provést, avšak jeho cenné know-how často zůstává zcela neformalizované a jen velmi těžko přenositelné na nové, začínající zaměstnance. Když se pak zvědavý tým Toyoty začal ptát, proč se vlastně některé činnosti provádějí právě takovým způsobem, dostával stále dokola tu samou jednoduchou odpověď: protože se to tak přece dělalo vždycky. Právě na tomto bodě se střetly dva naprosto odlišné světy a přístupy. Automobilka se naopak snaží rozebrat jakýkoliv pracovní proces na zcela samostatné a přehledné kroky, precizně měřit čas, neúprosně hledat zbytečné pohyby a následně kompletně upravit samotný systém práce. Hlavním cílem přitom není jen slepé zvýšení výkonu, ale také radikální snížení fyzické náročnosti, což ve finále umožní, aby konkrétní práci bezpečně zvládl i méně zkušený nováček. Zpočátku se pochopitelně tento netradiční projekt setkával s obrovskou skepsí, kdy si místní farmáři oprávněně kladli otázku, co může výrobce aut sakra vědět o chovu prasat. Sílící odpor však začal velmi rychle tát ve chvíli, kdy se první hmatatelné změny projevily přímo v jejich každodenní namáhavé rutině.
Hledání nářadí je minulostí
Jedním z vůbec nejjednodušších, ale o to účinnějších opatření byla radikální reorganizace pracovních pomůcek. Toyota zaváděním osvědčených pořádků prosadila pravidlo, podle kterého má každý jednotlivý předmět své naprosto jasně určené a neměnné místo. Okamžitým výsledkem bylo drastické omezení času, který zaměstnanci doteď zcela zbytečně trávili zběsilým hledáním potřebného vybavení. Podle oficiálních údajů automobilky se takto podařilo ušetřit přibližně 4,5 hodiny drahocenné práce měsíčně. Vedle této vítané úspory času se navíc ukázalo, že velkou část skladovaných věcí pracovníci ve skutečnosti vůbec nepotřebují. Lepší a chytřejší organizace tak pomohla nejen výrazně zvýšit celkovou efektivitu, ale také účinně snížit riziko ztráty či zbytečného hromadění vybavení na farmě.
Chytrá příčka zkrátila přesun zvířat o třetina
Ještě mnohem výraznější efekt ovšem přinesla zcela prostá úprava fyzického prostoru, kterým se denně pohybují samotná prasata. V původně příliš široké chodbě se totiž zvířata pohybovala naprosto nepředvídatelně, což značně prodlužovalo celý proces manipulace a zároveň nebezpečně zvyšovalo riziko zranění přítomných pracovníků. Tým expertů z Toyoty proto navrhl elegantní a jednoduché rozdělení prostoru pomocí obyčejné příčky. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a statná prasata o úctyhodné hmotnosti kolem 200 kilogramů rázem začala procházet koridorem mnohem organizovaněji a klidněji. Samotný čas potřebný k jejich bezpečnému přesunu se podle měření Toyoty propadl o neuvěřitelných 34 procent. Další zásadní úprava se týkala samotné cesty, po které se zvířata přesunují. Zvířata se totiž úpěnlivě zdráhala chodit po vysypaném štěrku, takže je pracovníci museli složitě a zdlouhavě usměrňovat. Po nezbytné úpravě povrchu a chytrém zúžení celé trasy se logistický proces rázem neuvěřitelně zrychlil. Činnost, která dříve nutně vyžadovala nasazení čtyř lidí a trvala déle než celou hodinu, nyní naprosto hladce zvládnou pouzí dva až třetí pracovníci za zhruba 30 minut.
Inovace ve vozítkách ušetřila další hodiny
Skvělým důkazem toho, že produktivitu lze nakopnout i chytrou obměnou pracovního vybavení, je další příklad z praxe. Na dotčené farmě se dosud musela používat dvě zcela odlišná vozítka: jedno při pravidelném vážení selat a druhé při nutné asistenci během samotného porodu. Pracovníci tak museli neustále přecházet mezi těmito stroji a opakovaně překonávat otravné bariéry mezi jednotlivými částmi provozu. Inženýři z Toyoty oba tyto oddělené nástroje jednoduše spojili v jeden jediný univerzální kus. Podle vyjádření automobilky tato promyšlená úprava nejenže citelně snížila fyzickou zátěž celého personálu a omezila chronické problémy se zády, ale navíc přinesla další masivní úsporu dosahující zhruba 12 pracovních hodin každý měsíc.
Síla organizace práce vítězí
Tento fascinující projekt v Kagošimě perfektně ilustruje širší a velmi zajímavý trend, který se rozhodně netýká jen samotného zemědělství. Moderní firmy dnes totiž velmi často podléhají dojmu, že růst produktivity je podmíněn výhradně masivní automatizací, nasazením drahých robotů nebo pokročilou umělou inteligencí. Zkušenost Toyoty však jasně a hlasitě ukazuje, že obrovský a dosud nevyužitý potenciál stále dřímá také v samotné lidské organizaci práce. Celá akce současně skvěle dokresluje zajímavou proměnu velkých průmyslových kolosů dneška. Toyota zde totiž vůbec nevystupuje v roli tradičního výrobce aut, který by se zoufale pokoušel nějak diverzifikovat své portfolio do zemědělského sektoru. Do zcela odlišného oboru přenáší to nejcennější, co má – své špičkové know-how v oblasti řízení procesů. Automobilka tak vlastně úspěšně prodává čistou myšlenku a schopnost, která není fyzickým produktem, ale spočívá v umění analyzovat pracovní postupy, nemilosrdně identifikovat plýtvání a systematicky nacházet i ty nejmenší změny s okamžitým a hlavně měřitelným efektem.
